Zakladatelem psychoanalýzy byl příborský rodák Sigmund Freud (6. května 1856 - 23. září 1939). Vystudoval medicínu. Již během studií projevil zájem o neurofiziologii. Po studiu utvrdil svůj zájem o léčbu neuróz po pobytu v Paříži u prof. Chacota, který Freuda blíže seznámil s léčbou hysterie působením hypnózy a sugesce. Od roku 1886 začal Freud léčit hysterické pacienty, zejména ženy, ve své vlastní praxi. Společně s kolegou Breuerem vyvinuli léčebnou techniku, kterou nazvali „léčení mluvením“. Koncem 90. let 19. století začal Freud používat metodu volných asociací. Tato metoda se stala základem psychoanalytické léčebné techniky.
Od samého počátku Freud hledal odpověď na to, proč jsou některé myšlenky, pocity i vzpomínky nepřístupné našemu vědomí. Měl představu o tom, že se jedná o vnitřní konflikty, a to zejména myšlenky a pocity, které se týkají sexuality. Proč sexuality? Představme si tehdejší dobu. Dívky vstupovaly do manželství naprosto nepřipravené na sexuální život, měly z něj obavy, sexuální vyvrcholení bylo výsadou pouze lehkých děv, nikoliv manželek. O žádném sexuálním uspokojení tedy vůbec nemůže být řeč. Proto zřejmě v tehdejší době trpěly hysterií zejména ženy. Freud měl představu, že se jedná o skrytý vnitřní boj – konflikt, kdy bojuje jedna část lidské psychiky s druhou a následkem je psychické onemocnění. A právě vnitřní konflikt se stal jádrem psychoanalytické léčby.
Později objevil, že jeho pacienti se ve svém chování něčemu brání a ani vlastně netuší čemu. Nevědomé byly nejen pohnutky a přání, ale i jejich obrany proti nim. Nevědomé byly zákazy sobě sama, pocity viny, trestání sebe sama. Tímto poznáním dospěl k názoru, že naše nevědomí krom zakázaných přání obsahuje i obranu proti nim, tresty a výčitky svědomí. Freud měl představu, že základní konflikty jsou uvnitř nevědomí, nikoliv mezi vědomím a nevědomím, jak se domníval dříve.
Freudovy teorie i metoda prošly vývojem. Dnes se terapeuti místo hysterie setkávají u pacientů spíše s depresemi a úzkostmi. Nicméně nadále základem i cílem léčby zůstává změnit nevědomé konflikty ve vědomé a umožnit pacientovi jejich řešení na nové, neneurotické úrovni.